PIJATICUM MUSICUM U Baťáka v Adamově

Legendární Pijaticum Musicum povstalo jak sup Felix ze DNA popelníku. Opět na periferii, opět krásná akce. Hostů byla hrstka - mnoho lidí včetně hráčů totiž zbloudilo v temných lesích kolem Adamova. Kdo nezmrznul, bloudí tam ještě teď..

Nevděčného vítání hrstky hostů se chopil Honza Lamram. Jeho "barokní folk" byl příjemným překvapením..

Výhodou menšinových žánrů je to, že si všichni mají kam sednout se svým pivem či jinou drahou polovičkou

Kapela [che] jasně demonstruje, že i život ve skleněné kouli může mít něco do sebe. A to i když se píšete s hranatými závorkami. Ručička teploměru na zdi továrny zatím rozpustile klesala..

Orchestr všedního soudného dne je trochu jako divadelní opus S.d.Ch. Návrat. Obojí ukazuje, že cesta na nebesa začíná v krčmě..

Zpátky na zem se pak vrátili s pouličními písněmi a poémou J. E. Frič a Tomáš Vtípil. Četné volání po nášupu však odmítli. Místo toho Tomáš začal s laptopem "mazat med" - publiku kolem huby ale rozhodně ne. Tomášovy projekty jsou progresivní až na kost, takže jsou stravitelné pouze v přiměřeném množství..

Bára je hojivo - po Tomášově drásající produkci přečetla publiku, notně již zpitému dojmy a levným pivem, několik básní na dobrou noc. Umělec Benďák s flétnofonem nemohl chybět..