Jakkoliv jsem pomlčel o první kapele posledního večera, musím se zmínit k Čvachtanům. Když jsem je zažil posledně, už nevím kde, nedalo se to poslouchat. Jejich hudba připomínala tisícidílkové puzzle, které jste zrovna vysypali ze zakoupené krabice a ono se vám ještě sype ze stolu na zem. Teď se mi ale zdálo, že pánové to puzzle poskládali dohromady, a výsledkem byl fantastický koncert. Zdatně jim k tomu sekundovala vizuální kořenářka Martina Volná, která s projektorem předváděla instantní (tj. hlavně ze sypkých materiálů) divy..