POTULNÁ AKADEMIE: slet harmonikářů

7. březen 006

Na Potulné Akademii se sešli harmonikáři z Brna, Prahy, ze Seattlu, ba dokonce až z Varnsdorfa.

Natěšené přátele songu přivítal hudebník z dalekého Králova Pole, Radim Babák (nějakými pomýlenci kdesi na internetu označený jako R. Babín). Oproti nedávnému vystoupení na Zničehonic, kdy se zaskočený personál skládal pod barový pult a děsil se pokračování produkce, předvedl tentokrát Radim jeden ze svých životních výkonů. Jen přítomní mrkvovrazi nebyli úplně nadšení z Radimovy deklarace stravovacích návyků - byla to krásná píseň o zvířátkách ..

Zpoza Lužických hor přijela vlakem Jana Vébrová, mladá jako sulíkové listí a krásná ještě o něco víc. Její písně jsou takové ranní - nejlépe poslouchat je za jarního rozbřesku po probdělé noci, sedě s posledním lahváčem v křehnoucích dlaních u ohniště, dávno už vyhaslého ..

Ještě o kousek dál než Jana to měl hlavní host večera - princ Jasoň z Webley. Jeho show nesnese srovnání hned tak s něčím, a masku má taky slušivou, ať už jste řekl cokoliv. Málokdo také donutí studenty Potulné Akademie točit se v kruzích, sledovat své vztyčené prsty a demolovat vybavení hospody, ať už jste řekl cokoliv ..

Jestli nás Američané odposlouchávají, tak teď už vědí, že o nich víme..

Pepíček Čečil měl před sebou hodně vysoko posazenou laťku. Mně se zdálo že ji sice neshodil, nicméně podlezl ji po čtyřech. Ovšem můj vztah ke staropražským písním má silné jizvy od dob asijské chřipky jménem Šlapeto; divý Američan i Šašek ze Vsetína byli zjevně spokojeni ..